„K tomu bych chtěl ještě dále poznamenat, že v době okupace působilo v Čechách a na Moravě dle seznamu vyhotoveného ministerstvem vnitra na 5861 příslušníků Gestapa. Většina z nich ovšem včas uprchla a žije a skrývá se našimi hranicemi. Všichni ostatní, kteří byli odevzdáni lidovým soudům, byli podrobeni přísnému soudu a podle zjištěné viny potrestáni. Bylo to zejména patrno v posledních týdnech činnosti lidových soudů, kde bylo souzeno mnoho příslušníků Gestapa.

Podobně tomu bylo i s aktivními členy SS. Členství v SS samo o sobě bylo již v retribučním dekretu označeno za zločin. Norimberský výrok Mezinárodního vojenského soudního tribunálu – jak je známo – označil také organizaci SS právě tak jako Gestapo za zločinecké organizace. Náš retribuční dekret postrádal sice podrobné zákonné ustanovení o Gestapu, ale vzhledem k tomu, že většina příslušníků Gestapa byla rekrutována z řad příslušníků SS, nebyla tato mezera pociťována nijak zvlášť citelně. Kromě toho u většiny gestapáků byla individuálně zjištěna jejich zločinná činnost přímo vůči našim vězněným vyšetřovaným příslušníkům.

Rovněž tak byla lidovými soudy postižena činnost dozorců a dozorkyň různých koncentračních a pracovních táborů, věznic, trestnic a káznic, pokud bylo zjištěno, že se dopustil týrání a zvěrstev na našem území, nebo že se těchto zločinů dopustili třeba za hranicemi na našich státních příslušnících. Tak došli také zaslouženého trestu mnozí zvrhlí Němci, kteří týrali a vraždili zajatce z řad našich spojenců.

Mám za to, že i z hlediska historického a státoprávního splnily zúčastněné soudy svoji povinnost, neboť při zevrubném projednávání zažalovaných deliktů bylo nashromážděno mnoho cenného materiálu, který teprve budoucnost plně zhodnotí. Tak procesy proti K. H. Frankovi, Kurtu Daluegovi a sudetoněmeckým poslancům daly možnost znovu přehlédnout zločinnou činnost příslušníků naší bývalé německé menšiny vůči československému státu, a to již od počátku zahájení činnosti Henleinovy strany.“